Prvním albem v nedlouhé historii tohoto webu byl dokument z tradičního pochodu pořádaného Gymnáziem Jindřicha Šimona Baara v Domažlicích. Pochod je ovšem tradiční nejen díky svému vysokému věku 23 let, ale také proto, že se jej účastní jádro Kergemarha-kór (tedy já a JITChI) také již po hezkou řádku let, nehledě na fakt, že moje maličkost pochod spolupořádala ještě dalších 6 let nazpět. Pro mě je to tedy takové malé 10ti leté výročí. Po roce se na webu KGMK objevuje další fotogalerie z tohoto pochodu, tentokrát jsme se naň vydali v poněkud jiném složení – já aka Jakub Blahut, JITChI alias Jan Hrubý, Perník coby Jenda Blažka a Bláža jako Terka Tochorová. Jako obvykle jsme zvolili z dvouhodinového rozpětí umožňující start tu poslední alternativu, tedy 9:00. Nasadili jsme zběsilé tempo hned ze začátku pochodu, a to hledáním kešky v Hánově parku. Pochod nás letos vedl po nové cyklostezce podél řeky Zubřiny směrem k rekreačnímu středisku Babylon. Na tomto místě je také keška, ale tou jsme se příliš nezabývali, raději jsme slupli něco ke snídani/svačině. V Peci pod Čerchovem jsme se zastavili, neboť další keš měla být schovaná někde tady. Povedená nápověda Jean-Jacques Rousseau nám dala nejprve trochu zabrat, ale pak se nám skrýš povedlo odhalit. JITChI ze schránky vyzvedl putovního travelbuga. Kolem jedné jsme stanuli na Výhledech, kde JITChI s Terkou odlovili keš, kterou já už na seznamu mám, pak jsme pokračovali přes Chodov a Trhanov, kde jsme nečekaně dostali naloženo od Terčiných příbuzných. Nakládačka to byla ovšem příjemná, neboť se jednalo o cukrovinky typu bonbónů Harribo a kokosových koulí Raffaelo. Než jsme se dostali na konec Trhanova, bylo všechno pryč. Posledním výstupem byla stráň vedoucí z Trhanova na pahorek u Hrádku, na němž stojí památník chodského anarchisty Jana Sladkého Koziny. I tady se nacházela keš, a tak jsme ji odlovili. Do Domažlic už odtud není daleko, ovšem cesta vede po asfaltce. Celý pochod měl končit nejpozději ve 4 odoledne, což jsme splnili opravdu na minutu přesně.