články z roku 2010

Kdo se domnívá, že archivaci je potřeba provést až po vykonání veškerých úprav, ten se mýlí. Archivování, resp. zálohování vašich obrazových dat by totiž ideálně mělo být provedeno po každém kroku úprav. Jak si ale sami odvodíte, takový postup by byl nejen časově, ale i datově náročný a práci by spíše přidělal než ušetřil. Řešení? Vytvořte jen tolik záloh, kolik je pro vás samotné nezbytně nutné.

Kdy archivovat?

Přístup každého fotografa je jiný, já třeba vytvářím zálohu ihned po načtení fotografií do počítače, vymažu rovnou fotky, které jsou zcela zjevně nepoužitelné (některé již dříve proberu přímo ve foťáku) a s tímto souborem fotek dále již nic nedělám.

Základní výběr

Následuje prezentační výběr, tj. soubor fotek, které stojí za to ukázat je přátelům, na internetu apod. Ptáte se, k čemu mi jsou ty ostatní? Slouží hlavně jako informativní, dokumentační záběry. A navíc se někdy může stát, že zrovna tu fotku, kterou jsem při prvním výběru nevybral, budu chtít nějakým způsobem ořezat, uhladit a někde použít. Mám tedy základní výběr, u kterého provedu potřebné úpravy kontrastu, jasu, barev atd. Soubor očísluji a uložím do adresáře s číslem a názvem akce. Tyto adresáře skladuji rozděleně podle roku vzniku a čísluji je postupně.

Na určení záleží

Pokud potřebuji vystavit fotky na internetu, provedu ještě jeden výběr, mnohdy si ale vystačím již s prvním vybraným souborem. Fotografie převzorkuji, doostřím a uložím do adresáře web, který je skladován na stejném místě jako daný soubor fotek.
Na papír nechám fotky tisknout vždy za delší období, abych využil množstevní slevy. Vytvářím pak další, pečlivý výběr.

Ani málo, ani moc

Velké množství fotek, ze kterých je třeba vybírat, s sebou přináší jeden nešvar – fotografové chtějí ušetřit a vybírají pak z jednotlivých akcí třeba jen dvě nebo tři fotky. Když si pak člověk takové album prohlíží, vidí jen změť náhodných záběrů a žádnou spojitost. Jen si to představte – album, kde se nachází fotka z narozeninové párty, fotka vánočního stromku, dvě fotky z lyží, jedna fotka z Velikonoc, fotka hradu, tři fotky z jarního výletu, dvě fotky z dovolené… Výběr fotek z té které akce by prostě měl být schopen stát sám o sobě a netvářit se přitom jako chudý příbuzný. Přesto ale není vhodné vytvářet výtisky ze všech stopadesáti fotografií, které jste během jednoho dne nafotili. Je potřeba vytvořit takový soubor, který množstvím neodradí diváka (stejně jako příliš dlouhý film), ale který ještě dokáže o akci vypovídat stejně dobře jako promítání všech fotek na notebooku.
Výběr pro tisk je poté potřeba opět převzorkovat, doostřit a opět před odesláním do fotolabu uložit do složky tisk stejně jako výběr pro web.

Raději dvakrát

Samozřejmě existují další možná řešení archivace a zálohování – někteří autoři například zdvojují svá data na dva disky. Já zálohuji do notebooku pouze první upravený výběr, čehož zároveň využívám k případné prezentaci fotek. Do PC se chystám zakoupit ještě jeden disk určený pouze na archivaci dat a zde budu vytvářet zálohy zdrojových fotek, prvních výběrů a výběrů pro tisk a web. Na DVD zálohy nevytvářím kvůli jejich snadnému poničení.

Od začátku do konce

Výsledkem této fotoškolky je tedy to, že zálohu byste měli udělat určitě na začátku a na konci. Těch konců samozřejmě může být víc (web, tisk, PC), navíc tato záloha není tak důležitá jako záloha zdrojových dat. Od nich se k výsledné fotce snadno dopídíte. Zpátky to jde mnohem hůř a nebo vůbec.