Já nejsem blázen!
Ačkoli si tak někdy připadám, poněvadž poslední rok mi blázinec docela připomínal. Všechno je taková houpačka – JITChI by se tedy spíš oháněl sinusoidou. Já se ale raději držím střízlivějších přirovnání.
A co se vlastně dělo? Tak za prvý jsme se zase smrskli. Už nás není 6, anóbrž se od party oddělila Katka, která za sebou spálila všechno, nejen mosty. A Kája Letadlo prodal foťák. Tedy – prodal foťák a jiný si už nekoupil! Tak jsme zůstali čtyři, přičemž Břéťa slibuje svůj článek už dva roky a Bzuk ještě nenapsal ani čárku. Jedinými aktivisty jsme tak my, zakládající členové.
Alespoň jedna věc se obrátila k lepšímu, a to náš web. Současný stav je konečně funkční tak, jak má být. Jedinou bolístkou jsou ještě chybějící fotogalerie, ale to se co nevidět spraví. Na začátku příštího roku 2011 sem určitě přibude deník další sněhové výpravy a doufám, že další cestopisy na sebe nenechají dlouho čekat.
úvodník napsal Jezevec 7.12.2010
Hledání
Odkazy & inspirace
Kontakt
Kergemarha-kór:
kergemarha-kor(at)googlegroups.com
Webmaster:
jezevec(at)kgmk.cz
Přihlášení
Lyžníci v Dolomitech
Do italské provincie Trentino jezdíme za ukojením lyžařských choutek už několik mnoho let. Jde o oblast kolem Val Gardeny, nedaleko proslavené Cortiny d'Ampezzo, kde se v roce 1956 konaly zimní olympijské hry. Tentokrát jsem jel pouze s tátou, jako pokaždé jsme nocleh hledali v nevelké vesničce jménem Arabba, ležící mezi obřím masivem Gruppo di Sella na jedné straně a ledovcovou stěnou nejvyšší hory italských Dolomit Marmoladou (3344 m n. m.) na straně druhé.
Počasí nám ten lednový týden výjimečně přálo, pouze jeden den nebylo příliš slunečno, ale jen přes poledne, což jsme vyřešili šalamounsky obědem v jedné z mnoha místních horských restaurací, v nichž si běžný lyžař může dát kromě většinou dobrého jídla i pití, jež je Italijáno typýčo, neboli tradiční čtyřeurové bombardino, čili smíchanici vaječného koňaku s horkou vodou a šlehačkou.
Nejvyšší horu Marmoladu jsme se pokusili dobýt hned nadvakrát, poprvé ale naše cesta skončila na předposlední přesedací stanici lanovky, kvůli větru se dál nejelo. Druhý den se naopak vyčasilo a na Marmoladě překvapivě ani nefoukalo, což se nám za těch dobrých deset let stalo poprvé. Fotky pořízené malým kompaktem od Canonu jistě řeknou více, dodám jen to, že když na dovolenou na lyžích, tak jedině do Dolomit.
0 komentářů :: článek napsal Jezevec 19.2.2008